Techniku jako takovou jsem měl rád od nepaměti. Snad první kalkulačka, kterou jsem kdy držel v ruce, byla bulharská Elka. Žlutočerné tělo a displej s krásnými červenými segmenty. A tak jsem ji v nestřeženém okamžiku bráchovi vytáhl z tašky a během noci jsem ji úplně vybil. Druhý den mi nemohl přijít na jméno, protože neměl při ruce nové baterie. Prostě mě uchvátila. Několik let na to, tentokrát v Tuzexu, mi rodiče koupili už vyšší model. Bylo to Casio fx-39. Ideální pro středoškolskou matematiku. A právě druhý ročník střední školy bude klíčový pro celé další vyprávění. Kamarád ze třídy někde sehnal kalkulačku Elektronika MK-61. Vyráběla se v Rusku, tehdy ještě v Sovětském svazu. Krásný zelený displej, hezká tlačítka a na nich symboly, které nám nic moc neříkaly. Manuál byl sice součástí balení, ale byl v ruštině. A i když jsme Ruský jazyk měli jako předmět na škole, s manuálem jsme si neporadili. A tak jsme zkoušeli, ale nějak jsme se nemohli dobrat výsledku. Pamatuju si z té doby dvě ...
Co mi slina na jazyk přinese.