Když nyní budu vzpomínat na své začátky v okresním i krajském tisku, musím nahlédnout do první části osmdesátých let. Ale svým způsobem ten opravdový počátek proběhl už dřív. Odhadem ke konci předchozího desetiletí. Doma jsme měli Flexaretu, a protože mě focení bavilo, z kapesného jsem si později pořídil Ljubitěl 2. S tátou jsme o víkendech vycházeli do terénu a já se učil, jak fotit. Táta uměl vyprávět a vždy přidal nějaký zajímavý příběh. A vrcholem všeho byla práce v temné komoře. Jednou za pár měsíců se z koupelny stalo to magické místo, kde za pomocí zvětšováku, vývojky a ustalovače, vznikaly parádní fotky. Doma jsme řešili pouze pozitivní cestu. Negativy táta dával vždy vyvolávat. A pak, tuším, že to mohlo být právě na začátku osmdesátek, mi řekl kámoš ze třídy: "Fotím do novin". A zároveň mi strčil do ruky výtisk krajského deníku. Fakt tam měl fotku se svým jménem. A to mě dostalo. Najednou se mi v hlavě začalo honit docela dost věcí. Co kdybych to taky zkusil? Doma js...
Zápisky softwarového archeologa.