Téměř vše již bylo vymyšleno, jen tomu dáváme nový kabát.
Jak to fungovalo před nástupem PC? Pokud někdo chtěl počítat, zadal si u programátorů požadavek a ti mu úlohu naprogramovali na sálovém počítači. Nejčastěji v Cobolu nebo ve Fortranu. Dotyčný uživatel pak obdržel takzvanou sjetinu, tedy balík papíru, kde byly výsledky. S příchodem PC se ale mnoho změnilo. Uživatel už měl počítač na stole a mohl tvořit sám. Buď mohl opět programovat, nebo použít tabulkový procesor. A výsledek mohl mít jak na papíru, tak i na obrazovce.
Původním povoláním jsem programátor. Když se ale najde soft, který umí počítat a v podstatě jen napsáním vzorců, není potřeba programovat. Proto mě Supercalc oslovil. Uvedu pár vlastností, které mě zaujaly. A také vypíchnu pár věcí, které tento produkt odlišovaly od konkurence. A pokud budu mluvit o konkurenci a roku 1990, měl bych být konkrétní. Lotus 1-2-3 2.01 (1985) a Quattro 1.0 (1987). Tabulkáčů bylo víc, ale já se zaměřím pouze na tyto tři mušketýry. Tak tedy pojďme na to.
Když Supercalc spustím, objeví se obrazovka s logem. Verze 3 2.10 se od těch předchozích odlišovala. Autorem již nebyla firma Sorcim, ale Computer Associates. Rok výroby 1985. Po odklepnutí se objeví už vlastní pracovní plocha. Svisle názvy řádků, vodorovně názvy sloupců v krásné žluté barvě. Pomocí šipek se pohybujeme v tabulce po jednotlivých buňkách. Aktivní buňka je v azurové barvě. Dále nebude nutné prostředí popisovat. Od ostatních tabulkáčů se až tak moc neliší. Menu aktivujeme lomítkem a to se objeví ve spodní části. Tedy pod tabulkou. Menu není až tak úplně jasné, protože vypadá následovně: /A,B,C,D,...... Z. Tady je nezbytné vědět, co které písmenko znamená. Pokud to nevíme, a to je ze začátku samozřejmé, stačí stisknout F1. Nápověda vše vysvětlí. Backspace vrací o úroveň zpět, F2 na začátek. To je trochu nezvyklé. Pokud jde o barvu buněk, záleží na jejich stavu. Kladná čísla jsou bílá, záporná červená. Uzamknuté buňky svítí žlutě. Když program startujete, není možné si už dopředu naťukat některé příkazy. Supercalc vymaže buffer klávesnice.
Zkusím malé srovnání. V Supercalcu se vše ovládá přes menu. Lotus už některé, nejčastěji používané úkony, vložil pod funkční klávesy. Quattro šlo nejdál. Tam bylo možné použít i klávesy Ctrl a Alt. A v podstatě cokoliv, co jsme našli v menu, bylo možné přiřadit pod libovolnou kombinaci Ctrl kláves. Stačilo na té položce stisknout Ctrl + Enter a nadefinovat. To už byl obrovský posun v ovládání. Ale o Lotusu a Quattru budu mluvit v samostatných článcích mnohem podrobněji.
V době, kdy jsem začal Supercalc používat, bral jsem ho jako to nejlepší. Nic jiného jsem totiž neznal. Tušil jsem, že existuje Lotus, Quattro a nějaký Multiplan, ale to bylo vše. Teď ale budu nepatrně srovnávat. Do buněk je možné psát čísla, texty a vzorce. Lotus i Quattro funkce uvádějí znakem zavináč. Takto Supercalc nefunguje. Funkce píšeme přímo. Když je zápis správný, zobrazí se výsledek. Pokud uděláme chybu, proběhne převod na TEXT. V okamžiku, kdy začneme do buňky zapisovat, je možné stisknout opět klávesu F1. Na třech stránkách se objeví nápověda. Na první a druhé jsou základní možnosti, na třetí dostupné vzorce. Není jich moc, když se vejdou na jednu obrazovku. Ale vězte, že zdání klame. Supercalc, ač se to nezdá, je fakt hodně silný nástroj.
V základním postavení se lze pohybovat po obrazovce pomocí šipek. Funguje i klávesa ENTER. Ta nás posune do směru, který byl naposledy použít pomocí šipek. Takže když píšeme hodnoty ve sloupci, je to úžasná vlastnost. Ale za určitých okolností toto může být nepříjemné. Nevadí, tato funkce se dá vypnout (/GN). Že by Excel trochu opisoval?
Pokračovat budu s uložením souboru. Když už něco vytvoříme, je třeba to uložit. Volba /S, Save. Pokud tedy stiskneme / a S, slovo Save se už vypíše celé. A takhle menu funguje. Název souboru zapíšeme. Příponu CAL není nutné zadávat, doplní se automaticky. Pokud už název souboru byl zadán při spuštění, a neobjeví se při uložení, stiskněte Escape. Nezvyklé, ale funguje. A jak bychom postupovali při otevření souboru? Lze ho zadat přímo při spuštění, jako parametr. Jinak stiskneme /L, Load. A tady je maličký zádrhel. Název souboru není možné vybrat ze seznamu. Musíme ho napsat ručně. Pokud budeme příkazy na ukládání i načítání pitvat podrobněji, zmíním se ještě o parametru Part, kterým je možné ukládat jen části souborů, případně je i načítat. Tímhle způsobem je pak možné alespoň částečně nahradit chybějící propojení tabulek. Ale pozor. Pokud pracujeme s více soubory najednou, může nastat zádrhel. Supercalc si pamatuje ten poslední a nikoliv ten první název. Pak můžeme nechtěně přepsat zcela jiný soubor.
Pokud jde o soubory, mají vždy příponu CAL. Podle toho naprosto nepoznáte, v jaké verzi byl soubor vytvořen. Je tu ale jedna malá pomůcka. V případě, že chceme soubor otevřít, je možné vypsat všechny soubory CAL a u nich je číslo verze uvedeno. (/Load, See). Při tomto výpisu se zobrazí i obsah buňky A1, kde obyčejně bývá nějaký popis. Pokud jsou použité grafy, zobrazí se jejich pořadové číslo, název a typ.
Tímto se od práce se soubory přesunu k psaní vzorců. Do buňky stačí napsat 1+1 a potvrdit. Žádné plus nebo rovnítko na začátku vzorce. Pokud chceme psát vzorec a buňky vybírat šipkami, je nutné se přepnout do režimu POINT. A to se udělá pomocí klávesy ESC. Zvláštní a v porovnání s konkurencí, hodně nepraktické. Však také Supercalc 4 už převzal ovládání od Lotusu. Výběr oblasti ve vzorci provede stisk dvojtečky.
Takže ovládání režimu POINT máme za sebou a teď se podívám na psaní vzorců. Tam bude také zakopaný pes. Supercalc 3 2.10 byla poslední verze, která neměla klasický zápis relativních a absolutních souřadnic. To, co známe z Lotusu jako zápis $A1, A$1, $A$1 tady nehledejte. Takový zápis tady ještě není. Je ovšem nesmysl, abychom každý vzorec upravovali ručně. Pokud budeme tedy kopírovat bez parametrů, všechny souřadnice budou brány jako relativní a upraví se (Adjust). V opačném případě je možné zvolit volbu No Adjust, pak se neupraví nic. Další možnost je Ask, kdy se na každou souřadnici Supercalc zeptá jednotlivě. A poslední volba, která nekopíruje vzorce, ale jen hodnoty, je Value. Kopírovat se dá dvěma příkazy. Buď /C, Copy nebo /R, Replicate.
Jak se bude pracovat se souřadnicemi, nebylo v roce 1985 ještě zcela jasné. Standardy se teprve rodily. Pokud vzpomenu na Multiplan od Microsoftu, tam byl zápis daleko víc kryptický. Multiplan totiž sloupcové i řádkové souřadnice označoval čísly. Zápisem +R2C2, je míněna buňka B2. To jsou absolutní souřadnice. Nebo ještě větší chuťovka a to je +R[+1]C[-3]. To znamená, že se pracuje s buňkou +1 řádek a -3 sloupce počítáno od té aktuální. A to jsou relativní souřadnice. V tom aby se prase vyznalo. Ale pro určité záležitosti má tenhle zápis něco do sebe. Ve svých programátorských výpravách se o tomto ještě podrobně zmíním.
I nyní si v Excelu můžete přepnout souřadnice. Vybereme v menu Možnosti Vzorce volbu R1C1 a hned se vrátíte do minulosti. Uvidíte, jak vypadal Multiplan a jak se pracovalo s těmi podivnými vzorci. Toto se stane také v případě, když otevřete soubor s příponou SLK. Ale pak si nezapomeňte tuto volbu přepnout zpět. Říkal jsem, že budu mluvit o třech mušketýrech, ale nakousl jsem i Multiplan. To ale nevadí. I oni měli D'Artagnana ☺.
Komentáře