Jeli jsme na cvičení. Kolona aut. Dost dlouhá kolona, které velel šéf útvaru, plukovník, kterému se od nepaměti říkalo Hranatej. Jel jsem v nástavbě s kolegou, který zde působil jako voják základní služby. Budu mu říkat XX.ARMIS, ale určitě ho znáte, protože je to věhlasný internetový publicista. Jeli jsme ve štábním autě, ve kterém byla plexi tabule a řada dalších vymožeností. Pochopitelně i postele a vše co k tomu patří. Chvíli jsme polehávali a klábosili o ničem. Pak nás napadlo, že vytvoříme trojského koně, který by znepříjemnil život našemu úhlavnímu nepříteli, kterému se všeobecně říkalo Potrubson. Kreslili jsme na plexi tabuli, a to, co během chvíle vzniklo, byl zpomalovací prográmek, který kontroloval, je-li Potrubson přihlášen, a snižoval prioritu jeho aplikací. Tento „žertík" nebyl vytvořen jen tak z plezíru, ale jako odveta, protože Potrubson si prioritu svých aplikací nastavil na maximum a všichni ostatní uživatelé si už nevrzli. Tento prográmek byl později do ADT syst...
Zápisky softwarového archeologa.