Mám potřebu se opět rozepsat na téma programování. Událost se stala v době, o které docela rád píšu. Nahlédněme tedy do počítačového pravěku. Podle zdrojových kódů byl květen 1993. Házení Jáchyma do stroje jistě všichni známe. Tím myslím kondiciogram. I já jsem byl osloven kolegou z firmy, abych takový program napsal. A proč jsem vlastně takovou kravinku měl vytvořit? Firma se rozhodla, že se budeme účastnit dne otevřených dveří na letišti u Čáslavi. Vezmeme dva počítače a jednu tiskárnu. Na prvním počítači budeme nabízet hraní her, na druhém pojedeme právě ty kondiciogramy. A za ten den tato aktivita snad přinese nějaké koruny do firemní kasy. A protože jsem byl ve firmě jediný programátor, bylo tedy celkem jasné, kdo ten program napíše. Akce byla již za pár dní. Takže moc času nebylo, ale já měl za dva večery hotovo.
V den D ráno jsme naložili techniku do hnědé stodvacítky, kterou vlastnil kolega. Za chvíli jsme zastavili na letišti, vyložili a zapojili techniku. A už jsme se mohli rozjet. Ze začátku nic moc, ale po deváté, kdy přišlo víc lidí, zájem o hry začal stoupat. A o kondiciogramy také. A tak vše běželo celkem v pohodě až do třetí odpolední. V kase už bylo docela dost peněz, tuším, že téměř dva tisíce. Na tu dobu dost velká částka. Hry i kondiciogramy, pokud jde o zájem, byly tak půl na půl. A pak dorazil pán, kterého bych dnes označil jako vysíráka nebo prudiče. Kondiciogram si nechal vytisknout a pak začal brsnit. "To je jenom podvod, vůbec to nefunguje. Když si nechám vytisknout další, bude úplně jiný. Ten program si to cucá z prstu. Vy podvádíte lidi".
Tady by bylo potřeba trochu vysvětlit, na čem je tento systém postavený. Kondiciogram vyhodnocuje tři cykly. Fyzický, emocionální a intelektuální. Ten první má délku 23 dní, druhý 28 a třetí 33. No a datum narození má všechny hodnoty na nule a křivky začínají stoupat. A pak už stačí jen nastavit tři smyčky a počítat od začátku roku, na který si zákazník nechá kondiciogram vygenerovat. Programátorsky tedy vůbec nic složitého. Program po spuštění požádal o jméno osoby, o datum narození a rok, na který se bude generovat. Následně se stroj rozjel a výsledek vyhodil jak na obrazovku, tak i do souboru, který také poslal na tiskárnu. Tolik asi k tomu, z čeho jsem vycházel a jak program fungoval.
Nyní se vrátím opět k tomu vysírákovi. Pokud mě někdo nařkne z podvodu, nezůstanu v klidu. Naopak, bouchnou ve mně saze. A tak jsem na hrubý pytel hodil hrubou záplatu. Povídám tomu vysíracímu strejdovi: "Vsadíme se. Já vám vyjedu ještě jeden výtisk na stejný rok a uvidíme. Když bude výsledek totožný, dáte mi dvě stovky. Pokud nebude, vaše je celá tržba za dnešní den." A protože už byly cítit v mém i jeho hlasu emoce, kolem stánku se seběhlo plno lidí. Kolegové z firmy se chytali za hlavu: "Ty ses posral, v kase jsou dva litry". Nastal okamžik pravdy. Já spustil program, ale vůbec jsem nespěchal. Dával jsem si na čas. Publikum u stánku houstlo, každého zajímal výsledek. Naťukal jsem vstupní údaje a pak požádal vysíráka, aby stiskl F2. Tiskárna začala tisknout, kostky byly vrženy. Tiskárna vrčela, tiskla pomalu a já si najednou vzpomněl na starého Konvalinu (vysvětlím v dalším článku), který rád používal tuto větu: „Já si s tebou pohraju jako s přirozením“. Přesně tohle jsem teď chtěl říct tomu strejdovi, ale mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Tiskárna dojela, vysírací strejda dostal aktuální výtisk. Vzal ten předchozí a začal porovnávat. Všichni mu koukali přes rameno. A najednou bylo jasno. Ač nerad, musel otevřít peněženku a ty dvě stovky poslat do naší kasy. Ještě doplním, proč jsem v sázce navrhl tuto částku. Když platil první kondiciogram, já jsem se mu do té peněženky díval a tím pádem jsem věděl, kolik tam má. Nemohl jsem jít přes. V takovém případě by sázku odmítl. Do konce leteckého dne zájem o kondiciogramy rapidně vzrostl. Někdy i takový negativní element může udělat pozitivní reklamu.
No a po závěru celé akce jsme měli na dobrou večeři. V luxusní restauraci na náměstí se kolegové svěřili, že měli docela nerv. Naprosto netušili, jak jsem úlohu naprogramoval. Jestli si výsledky cucala z prstu nebo měla pevné a neměnné základy. V okamžiku, kdy jsem tu sázku navrhl bylo jasné, že nemohu prohrát. Docela jsem si užíval nejistotu všech lidí okolo a nejvíce obou kolegů z firmy. Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo. Ale to se nestalo a ani nemohlo. Chleba jsme k večeři neměli. Vzpomínám, že jsem dal bramboráčky s ďábelskou směsí a oba kolegové objednali stejček. Takže docela příjemné završení jednoho pracovního dne.
Komentáře