Jak hacknout Pagemaker?

Opět píšu a důvod bude následující. Zase bych rád něco napsal na blog. O čem to bude tentokrát? Opět půjde o jeden program, který jsem ale nenapsal já. Je to program publikační a jmenuje se Pagemaker 5. Ten, kdo s ním někdy přišel do styku, jistě tuší, o čem tohle povídání bude. Ano, program měl zabudovanou ochranu proti neoprávněnému kopírování. Pokud si zpětně po letech vybavím, bylo možné z disket udělat maximálně tři instalace na tři různé stroje. Pokud jsem chtěl čtvrtý stroj, jedna z již existujících instalací musela být odebrána. Ano, tak to aspoň stálo v manuálu.

Tuto informaci jsem bral jako fakt, protože ve firmě se tento software měl dávat pouze na dva stroje. Třetí instalace pořád zbývala. Ale vlastně než celý proces začal, zkusil jsem si první pokusnou instalaci na svůj stroj s tím, že ji později odeberu, pokud by bylo potřeba instalovat ještě někam jinam. Jen zmíním, že Pagemaker 5 se instaloval z disket 3,5" a deinstalace se rovněž prováděla z disket.

Pagemaker byl program, který pracoval pod Windows 3. x a celý tenhle proces probíhal na konci roku 1993 a počátkem roku 1994.

Teď tedy přistoupím k tomu okamžiku první instalace. Manuál jsem nečetl, ale za chvíli do něho pomyslně nahlédnu, protože jisté informace poodhalí roušku tajemství té ochrany. Takže jsem spustil instalační program, který se zeptal na pár věcí, a následně už začalo kopírování souborů. A najednou počítač začal kvičet. Já měl na pozadí zapnutý program Disk Protect z Norton Utilit a ten najednou začal běsnit, že se něco děje a někdo zapisuje do nulté stopy na pevném disku. Hmm, kdo tam asi tak mohl zapisovat? V tom okamžiku mi docvaklo, jak je asi ta ochrana řešená. Instalaci jsem ukončil, pomocí Disk Editoru, opět z Norton Utilit, si udělal zálohu nulté stopy a instalaci pustil znovu, tentokrát již bez rezidentní ochrany. Vše proběhlo, jak mělo. Po instalaci Pagemaker naskočil a fungoval naprosto bez problémů. Ovšem na instalačních disketách už byla informace o tom, že k dispozici je o jednu licenci méně.

Teď mě začala zajímat ta nultá stopa. Udělal jsem si opět kopii tohoto prostoru a porovnal tu současnou a dříve uloženou. Rozdíl byl patrný na první pohled. V jednom sektoru instalační program doplnil čtyři bajty a ty já tady uvedu. Jsou to BE, B1, 93, BA. A následující postup byl už naprosto jednoduchý. Pomocí Disk Editoru na nějakém počítači doplnit tyto čtyři hodnoty, na prasáka udělat kopii programu a všechno jelo jako z praku, aniž by se snížil počet použitelných licencí. K tomu připočtu ještě kopii dvou DLL souborů do adresáře WINDOWS a nepatrnou úpravu souboru WIN.INI. A protože program Pagemaker nestál pár korun, tímto zajímavým hackem jsem si přišel na nějaké ty penízky. Ale jak to dělám, jsem pochopitelně nikomu neřekl. To až teď po víc jak třiceti letech mám potřebu se o toto podělit. Zároveň bych chtěl tímto pozdravit pana Martina Maniše, který kdysi o Pagemakeru 5 psal a tahle ochrana ho tenkrát děsně iritovala. Škoda, že jsme se tenkrát nepotkali :-)

V posledním odstavci bych se vrátil jednou poznámkou k tomu manuálu, který stejně nikdo nečte. A když čte, tak až v okamžiku, kdy nastanou nějaké problémy. Ale věřím, že mnohdy nejsou potřeba, pokud je software dobře napsaný. Ale já se později podíval do instalační příručky, kde s tímto už autoři zřejmě počítali. Bylo zde napsáno, že: před instalací vypněte všechny rezidentní a antivirové programy, aby tento proces nerušily. Obrovská klika, že jsem tento manuál před instalací nečetl. Někdy se opravdu manuály nedoporučuje číst. Ale mohu s nostalgií říct, že mi chybí doba, kdy se software v krabici prodával a obsahoval nejen instalační média, ale i ty krásné a voňavé knihy. A teď jsem musel v oku zatlačit tu pomyslnou slzu.